neděle 27. prosince 2015

Návrat na blog.....

 Tak přicházím skoro po roce s novými fotečkami našich kočiček.......Micinka už nám hodně povyrostla, je z ní dospělačka a velká krasavice.....:-)
 No řekněte sami, není nádherná? Její sametová lesklá srst mě nenechala na pochybách, že je to nějaká rasa....našla jsem v chytrých knihách, že je to bombajská kočka - neuznaná rasa.
 Cherrynce je 9 let a malinko se nám víc zakulatila, no jídlo jí teda dost chutná, ale je stále obdivuhodně mrštná.
 Je to naše kříženka Whiskasačka.....můj miláček!
 S naší Fionkou je trošku kříž při focení, moc fotek jsem opravdu nenašla, tak tady jsou ty zdařilejší.....když ona stále utíká před foťákem, je to hodně bojácná kočenka, nikomu nevěří, jen mně a P.
 Ale jistota je vždy, že ji noc co noc mám v posteli u nohou. :-)
 S Dukátkem 11ti letým kocouřiskem těch fotek taky moc nemám, ale něco jsem přece našla. Rád odpočívá na mém toaletním stolečku....
 Tady zase relax na komodě.......
 No a zde náš nový přírůstek od října kocourek Maudíček. Původně jsem teda chtěla raději kočičku, ale když jsem ho viděla, tak jsem nedokázala odolat......
 No copak se dá odolat takovému pohledu? Nedokážu mu nic odmítnout......to fakt nejde, je významně rozmazlený, ale hlavně od P. Jsou spolu spjatí jako táta se synem.
 Od prvních dnů co ho máme doma, tak vždy večer zaleze P. do podpaží a cucá a cucá a slintá......pak usne, vlastně usnou spolu, protože Maudík tak nahlas vrní, že to uspí celé okolí, někdy i mě....
 Tady je teď v celé své kráse ve věku 4 měsíců, jsem na něj pyšná! Jsem mooooc pyšná na všechny naše kočičky.
 To je pohled......
 Zííííívááááám........
 Dobrou noc, jdeme s Micinkou spát. Byla dnes hodná, tak ji pustím k sobě na moji oblíbenou deku.
 Tady jsem byl ještě malinkej.....
 Micka - dlouhý pohled do ložnice
 Nevím, proč mě pořád fotíte, když chci spát......
Usínám, tak už si dej odchod s tím foťákem laskavě......
Bibinka 11ti letá křížená norská lesní kočka tu už není úmyslně. Po tom co jsme adoptovali Micinku, tak se našňupla a emigrovala k sousedům za jejich Rézkou.....bohužel.....:-( Velmi zřídka přijde na návštěvu, obhlídne to tu, zasyčí, zavrčí na kočky a jde zase pryč....škoda, ale byla to její volba.
Jinak se budu snažit sem občas nějaký nový příspěvek přidat, ale mé ruční práce jsou nyní na bodu nula, protože mám revma v levé ruce a v obou rukách karpální tunely před operací a krční páteř něco podobného......No sice občas pár oček upletu, ale to jen, když už to opravdu nemůžu vydržet, ale bolí to......
Pomaličku doplétám nákrčník z oranžové Karismy, bezprsťáky a čelenku už mám hotové, tak snad to ještě v zimě obleču......Měla bych tolik plánů a přízí mám fakt dost v komodě, ale bohužel.......Tak budu aspoň koukat na blogy vás ostatních, jak pilně pracujete a slintat.... :-)

4 komentáře:

  1. Ahoj Mileno, vítej zpět - však jsem si říkala, že asi nemáš čas nebo tě blogování přestalo bavit. Kočiček máte hodně a musí s nimi být zábava. Náš velký kocour se v létě ztratil a dcera mi v srpnu dovezla 8 týdenního kocourka a tak si na sebe vzájemně zvykáme. Teď mi tu leží na křesle a dělá společnost. Občas si říkám, že se chová jako ten "starý", ale je to ještě kotě:-) Měla jsem strach, jak bude reagovat na stromek, ale zcela ho ignoruje - což je jenom dobře. Pouštíme ho i ven, máme velkou zahradu:-) a tak mu to nejspíš stačí. Sice už jsme tu měli maličko sněhu, stejně jsem zvědavá, co bude říkat na velký mráz nebo na sněhovou pokrývku. Pokud půjdeš na operaci s "karpály" uvidíš, že Ti pak všechno dobře půjde - budu držet palce. ahoj Zuzana a přeji hezké zbývající dny letošního roku.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Zuzko, jsem ráda, že jsi na mě nezapomněla. Měla jsem toho teď opravdu moc. Nemoci, výměna zaměstnání, starosti se synem...... No snad mi ten další rok přinese lepší zážitky....
    Tobě, tvé rodině i novému kocourkovi přeji kopu veselých zážitků a hlavně to zdravíčko! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Mileno! Přeju Vám dobrý rok 2016, zdraví, štěstí a radost a moc přeju, abyste zas mohla plést! ...a kočky jsou nádherné, to by moji synové byli nadšení, mít je doma:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Heli děkuji moc, kočičky fakt oba s mužem moc milujeme. No co se týče vašich synků, tak není nic jednoduššího než jim kočičku domů pořídit. Uvidíte, s jakou láskou budou o ni pečovat a naučí se skvělému vztahu ke zvířatům jako můj syn. :-)

    OdpovědětVymazat